Jaké psy máte, měli jste či plánujete (případně jaké plemeno preferujete a proč)?
Od malička mě provázeli kříženci mého dědečka, které jsem milovala a vždy jsem si přála psa vlastního. Můj první pes byl jorkšírský teriér Foster, který nás již opustil. Aktuálně mám psy tři – parson russell teriéra Bobíka, australského ovčáka Dáju a border kolii Brilley. Doma pak máme ještě border kolii Djanga, s ním ale primárně cvičí jeho paníček. Každé plemeno má něco, co na něm miluji. Teriér je životní výzva a moc si neumím představit život bez něj. Moje australanda je osobnost, jakou málokdy mezi psy potkám, a i když je výcvik mnohdy náročný, stále tvrdím, že je to můj nejlepší společník a parťák. Teď začínám výcvik se svou mladou borderkou a už vidím, že mnoho věcí bude zase jinak a těším se, co vše mě naučí.

Od jakého roku se zabýváte kynologií a výcvikem psů jako takovým?
K výcviku jsem se dostala až se svým parsonem, v roce 2012. Zdědila jsem asociálního teriéra se sklonem sežrat všechno čtyřnohé, a tak jsem byla nucena vyhledat pomoc a dostalo se nám jí mimo jiné i na Hafbu. Setkala jsem se zde se skvělou partou lidí a psích nadšenců, takže netrvalo dlouho a začala jsem objevovat krásu různých psích sportů a kynologii jsem nadobro propadla.

Jaké jsou vaše aktivity s vašimi psy (odvětví výcviku či sportu, apod. …)?
Naše hlavní aktivita je agility. Všichni naši psi běhají závodně v kategorii A3. V této disciplíně se snažím stále vzdělávat, objevovat nové metodiky a způsoby vedení, ráda jezdím na různé semináře a účastním se online kurzů. Trénink s rozdílnými psy a plemeny mě naučil, že každý pes potřebuje dobrý základ a mnohdy rozdílný přístup, aby mohl v tomto sportu působit. Navíc se tento sport neustále vyvíjí a je úžasné sledovat, jak se některé techniky zdokonalují a přichází na svět nové možnosti učení jednotlivých překážek.
Dále se věnuji dogdancingu, jako závodník i jako rozhodčí. Velkou vášní pro mojí fenu (a adrenalinem pro mě) je canicross. Závodíme společně od roku 2017, ať už na klasických tratích, či dogbiatlonu a velice nás baví i překážkové závody (čím víc bahna, tím spokojenější australák ).
Velmi okrajově se věnujeme dogfrisbee a sportovní kynologii.
Abych udržela psy ve formě, věnují se i dogfitness, pravidelně chodí na fyzioterapii a já sama jsem si udělala kurzy pro práci s balančními pomůckami a rekondiční masáže psů. Ke sportovním aktivitám pro mě tato péče neodmyslitelně patří.

Jaké jsou vaše dosavadní kynologické úspěchy (samozřejmě i sportovní se počítají)?
Mým největším úspěchem je to, že jsem nad teriérem nezlomila hůl a s pomocí ostatních z něj udělala parťáka pro život a že společně můžeme jezdit na nejrůznější psí akce a do své smečky bez problému přijímá další čtyřnohé členy.
S Bobíkem máme složené zkoušky z poslušnosti, z dogdancingu, 5 let závodil v agility, kde se dostal až do kategorie A3 a vyběhal jeden rok na titul A3Ch, který již ale nezíská, jelikož je v zaslouženém psím důchodu. V agility se v roce 2017 stal druhým vicemistrem ČR PRT a v roce 2018 vicemistrem teriérů.
S Dájou jsme společně vyběhaly titul A3Ch v agility, několikrát jsme se účastnily MR, kdy se i umístila na kvalifikačních závodech. V roce 2018 jsme získaly titul mistrů republiky AUO v družstvech. V dogdancningu máme složeny všechny dvojkové zkoušky, dále pár umístění ze závodů v kategorii Freestyle.
S Djangem mám stejně jako s Bobem a Dájou složený titul Master of Dogdancing 1.
Nejdůležitější je pro mě to, že se všichni naši psi na výcvik a závody těší a že si společné aktivity užíváme. A samozřejmě si nejvíce cením toho, že v domácnosti bezproblémově fungují i s mojí malou dcerou.

A něco málo z „nepejskařského života“…
Toho opravdu moc není, ale ráda běhám, se psem i bez, ráda si zajdu na dobrý koncert nebo dobrou večeři a miluju pečení muffinů na různé způsoby. Veškerý čas, který nevěnuji psům, teď aktuálně věnuji své dceři