#provozní poslušnost #socializace #individuální lekce
Jaké psy máte, měli jste či plánujete (případně jaké plemeno preferujete a proč)?
Se psy jsem vyrůstala od narození. Chlupatou rodinnou parťačkou byla malamutka Sindy, se kterou jsem strávila první roky svého života. V osmi letech jsem si pak doslova „vykňučela“ svého prvního psa – fenku Jessie, takové vesnické tajemství. Troufnu si říct, že Jessie byla mým životním psem a absolutně mi změnila pohled na tato zvířata. Byla mou holčičkou, která si nesla řadu vlastních témat pramenících ze špatných podmínek a nedostatečné socializace v raném věku. Čtrnáct let společného života mi přineslo nejen krásné vzpomínky, ale i těžké chvíle – a právě ty byly těmi nejcennějšími lekcemi. Tyto zkušenosti se později staly základem mého dalšího vzdělávání v oblasti psího chování. Momentálně mě naplno zaměstnává dlouho vysnívaná fenka border kolie Colette, se kterou je pro mě práce za odměnu. Dále doma máme fenu z osady – vořešici Lily. Za svůj život bych si ráda pořídila evropského saňového psa, belgického ovčáka a flat coat retrívra. Ale to je hudba budoucnosti.
Od jakého roku se zabýváte kynologií a výcvikem psů jako takovým?
Výcviku psů se aktivně věnuji od roku 2011, kdy začalo pomyslné hledání „toho mého“ přístupu. Jako dítě jsem přebírala různé rady a postupy, které měly fungovat, ale vnitřně jsem se s nimi neztotožňovala. Křik, škubání vodítkem nebo nadměrné trestání pro mě nebyly přirozené – a už vůbec ne funkční u mého citlivého psa. Právě tehdy začalo hledání cesty, která by dávala smysl mně i psovi. Postupem času jsem zjistila, že jednotlivé výcvikové styly mají své pomyslné škatulky, a začala jsem se cíleně vzdělávat v oblasti mě blízkého etického tréninku. V tomto směru se cítím nejkomfortněji a své vzdělání v něm prohlubuji dodnes.
Kurzy / semináře / vzdělání:
Jaké jsou vaše dosavadní kynologické úspěchy (samozřejmě i sportovní se počítají)?
Od útlého věku se věnuji agility, i když by se dalo říct, že jsem věčný začátečník a momentálně pracuji na změně svých pohybových návyků. V tomto sportu se ale ráda posouvám dál a věnuji mu velké množství času. Ráda také běhám a až mi štěně doroste, chtěla bych se okrajově věnovat také frisbee, ROB a OB. Psí čich je pro mě fascinující, a proto mě naplňují i tréninky noseworku. Zkrátka se nadchnu pro jakoukoli aktivitu, při které můžeme se psem rozvíjet spolupráci. Nejdůležitější pro mě ale je, když má pes zvládnutou provozní poslušnost a může to být můj parťák ať už jdeme sportovat nebo si sednou do kavárny.
Za svůj největší kynologický úspěch považuji to, že se mi podařilo rozlousknout cestu k mé vořešici, která mi nic nenechala zadarmo. Najít společnou řeč, porozumění a vybudouvat v ní chuť ke spolupráci a pomoc jí projít jejími strachy. Společně jsme se navíc v agility doskákali do kategorie A2 se spoustou pohárů a medailí po cestě.
A něco málo z „nepejskařského života“…
Z koníčku se mi stala práce – fotografování, kterému věnuji velkou část svého času. Narodila jsem se v podhůří, a tak mě nikdy neopustila láska k horám, dálkovým přechodům, lezení, běhání a v zimě také k běžkování a skialpinismu. Miluji cestování a v posledních letech trávím pravidelně minimálně jeden měsíc poznáváním nových zemí. Blízká jsou mi i témata udržitelnosti a ekologie. Studuji wildlife management and conservation – fascinuje mě život volně žijících zvířat, kterému se ráda věnuji i mimo studium.