Jaké psy máte, měli jste či plánujete (případně jaké plemeno preferujete a proč)?
Doma máme tři pejsky, dvě border kolie, holčičky Máju a And a českého horského psa Freda. Borderky jsou moje parťačky pro psí sporty a čechohorák přišel do smečky díky mému manželovi, ale občas si ho na nějaký výcvik také půjčím. Jinak v rodině máme psa od mých 8 let, nejprve to byl dobrman, pak belgičtí ovčáci, ale nakonec jsem se upíchla u borderek a asi u nich už zůstanu. Proč? Jsou relativně malé, skladné, jsou skvělými parťáky pro jakoukoliv aktivitu, co si zrovna vymyslíme. Venku jsou neuvěřitelně akční a doma jsou to gaučoví povaleči.

Od jakého roku se zabýváte kynologií a výcvikem psů jako takovým?
Už s naší první belgičandou jsem měla tendence cvičit a dostávala jsem soukromé lekce, jak na to. Bylo mi tenkrát 12 let a rodiče mě na cvičák mezi dospěláky ještě samotnou nepustili. Tak to skončilo u nějakého dětského cvičení na zahradě. V roce 2010 se narodila má první borderka Mája a s tou jsem se do všeho pustila na plno už v jejím štěněčím věku. Cvičáky, semináře, knížky atd.

Jaké jsou vaše aktivity s vašimi psy (odvětví výcviku či sportu, apod. ..)?
Při pořizování borderky jsem měla vidinu hlavně agility, které jsem znala jen jako divák a moc se mi líbilo. Ale řekla jsem, že zkusíme kde co a uvidíme, co nás bude společně bavit. Takže jsme běhaly závodně flyball, hrály frisbee, trénovaly i to agility a účastnily se spousty seminářů na různá témata, jako je shaping, posilování, poslušnost. Když byly Máje 4 roky, rozhodla jsem se, že 2 roky závodění ve flyballu stačily a jdeme na to agility. Nakonec to dopadlo tak, že flyball běhala až do důchodu a agility taky! 

V roce 2016 přišla do naší smečky druhá borderka And, která měla dráhu agiliťáka danou už před narozením. Je to pro nás hlavní sport, ale protože je to pes milující běh (a paničky nohy nestíhají), tak ač jsme vyzkoušely spolu canicross, zjistily jsme, že větší zábava je s koloběžkou. Tedy jen rekreačně, ale moc rády vyrazíme na koloběžku a Anďa může běhat v zápřahu a nebo po svém a je maximálně spokojená.

A v posledních letech jsme se, především díky Máji agiliťáckému důchodu, dostaly k hoopers! To je skvělá alternativa pro agiliťácké seniory nebo pro psy, které z nějakého důvodu nemohou skákat. Takže posledních pár let se věnujeme právě hoopers, ať má i ta naše psí babička něco, u čeho se vyřádí. A aby to ostatním psům nebylo líto, tak trénují taky.

Jaké jsou vaše dosavadní kynologické úspěchy (samozřejmě i sportovní se počítají)?
Mája se několikrát ukázala na mistrovství Evropy ve flyballu, kde si i omrkla stupně vítězů. Andinka má největší úspěch 10. místo v součtu jednotlivců na MČR v agility. Na skládání zkoušek nás nikdy moc neužilo, poslušnost je pro nás asi moc klidná aktivita. Ale zkoušky v agility samozřejmě skládáme, obě holky si vyběhaly i A3 zkoušky, s Anďou aktuálně pracujeme na získání titulu A3 šampiona, Májence to bohužel překazil zdravotní stav.

A něco málo z „nepejskařského života“…
Ještě před rokem bych reagovala slovy “co je to nepejskařský?”, ale dnes už mám malou dcerku, díky níž objevuju i svět bez psů. Mé původní záměry byly pracovat s dětmi, nějak se to ale zvrtlo a začala jsem pracovat se psy, nejprve v eshopu, teď i jako trenér a musím říct, že mít práci jako koníček je super věc! U dětí jsem ale trochu zůstala, každé léto pořádáme dětské tábory. Jinak mě baví cestování, plavání, focení, knížky a vzdělávání.