# Socializace # Socializační procházky # Force free metody
Jaké psy máte, měli jste či plánujete (případně jaké plemeno preferujete a proč)?
Psy jsem měla od malička a provází mě celým životem. Myslím si, že cca 2 roky ze svého života jsem žila bez psa a byly to dost smutné roky. Prvního psa, kterého si pamatuji, jsem měla ještě ve školce a byl to jezevčík Denny, bohužel umřel velmi mladý. Následovala kokřice Anita, která byla od překupnice z množírny a dost ji to poznamenalo. Nyní už vím spoustu informací, jak bych ji mohla pomoci, ale pracujeme s tím, co v té době víme. Pak jsem dostala zlatého retrívra bez PP Draga, který mě dovedl do Hafbezobav. A nyní vlastním zlatého retrívra Arrowa a australského ovčáka Taze, kteří se účastní mých výcvikových experimentů a jsou moji největší učitelé. Obzvláště Tazík, který je reaktivní s nízkou hladinou serotoninu, což dost ovlivňuje jeho chování.
Do budoucna se uvidí, líbí se mi kombinace zlatý retrívr a australský ovčák, ale třeba mě zaujme něco jiného. Nebo to nechám osudu, jako u Taze, který se dle papírů jmenuje That‘s a given a dělá svému jménu čest :-).
Od jakého roku se zabýváte kynologií a výcvikem psů jako takovým?
Od malička jsem četla různé publikace o psech, ale tréninkem pod vedením jsem začala až s Dragem, takže kolem roku 2005. A nejvíce jsem tomu propadla, až když jsem dostudovala vysokou školu a byl čas na studium psích publikací, navštěvovat semináře a workshopy, nebo se účastnit online tréninků :-).
Jaké jsou vaše aktivity s vašimi psy (odvětví výcviku či sportu, apod. ..)?
V poslední době asi nejvíce Nosework a Dogdancing, ale zkoušíme toho spoustu. Baví nás spolu běhat, i když kluci netahají a potřebují sparing partnera. Ale největší důraz kladu na to, aby se jim žilo dobře a měli jsme pěkný vztah.
Jaké jsou vaše dosavadní kynologické úspěchy (samozřejmě i sportovní se počítají)?
Máme pár složených zkoušek z Dogdancingu, v posledním roce jsme se účastnili dvou závodů v NW, kdy jsme jednou skončili poslední a podruhé v polovině startovky. Ale asi největší kynologický úspěch je pro mne, že si australák nechá každý den dát dva prášky, že si nechá vypláchnout ránu, že projde v klidu kolem psa, kterého nenávidí. A taky že si třeba zvolí jinou cestu, aby se s nenáviděným psem vůbec nepotkal.
A něco málo z „nepejskařského života“…
Existuje takový život? Pokud nejsem se psy, tak většinou sedím v kanceláři a vydělávám na své aktivity se psy :-). Ale občas vytáhnu tužku a něco nakreslím. Ráda čtu a to i nepejskařskou tématiku, pustím si film nebo seriál. Ale taky umím žít aktivně a třeba si jdu zaběhat, zajedu si někam na kole. No a v poslední době zvažuji, že se začnu učit na nějaký hudební nástroj.